Jak na pec

Jak na pec

Pec nám spadla?  Nespadla!  Pec nejdřív vůbec nebyla

Ale co není, může být.

Upéct si vlastní sklo? To by fakt šlo?

… co kdybyste si chtěli vyzkoušet fusing… je to vůbec reálné, když nemáte pec?

Fusingová pec

Možná jste o fusingu – tedy spékání a lehání skla ještě neslyšeli, pořád potkávám dost lidí, kteří vůbec nevědí, o co se jedná, když řeknu, že dělám “fusing”. Můžete si o tom případně přečíst tady.

Ale možná už jste na fusingové výrobky narazili a už třeba i víte, jak to asi probíhá. Když se kousky různě barevných skel poskládají k sobě, je potřeba to celé roztavit a tím spojit do budoucího výrobku.

Asi každého napadne, že sklo se musí tavit v peci.

Pec pro fusing skla je hodně podobná těm na vypalování keramiky, jen potřebuje trochu jinou regulaci (elektronickou řídicí jednotku).

Jak začít

Když chcete zkusit spékat sklo, je dobré začínat menšími kousky jako jsou například různé skleněné pecky a kamínky – komponenty pro šperky nebo třeba dekorační sklíčka k zavěšení nebo nalepení …  

Na nich se dá krásně vyzkoušet a pochopit technologické procesy – tedy co … jak … a proč právě tak – se s výrobkem děje a přitom nespotřebovat velké množství nákladného materiálu.

 …ony ty větší kousky přijdou velmi brzy také na řadu. Tahle tvorba ze skla je totiž silně návyková. Jakmile jednou uvidíte tu kouzelnou proměnu před zavřením pece a pak po jejím otevření po výpalu, těžko se už zůstává jen u jednoho pokusu. Pak už je to jako droga, člověk chce víc, větší porce, víc toho kouzla … Tak to alespoň bylo u mě. A pořád je.

 

A tak jsem i já začínala skládat na sebe první sklíčka velikosti centimetrů a ta se pak spékala v rámci kurzu.

 

Jakou pec?

Přemýšlela jsem úplně na začátku o pořízení maličké keramické pícky (HOT POT), s jejíž pomocí se dají drobné kousky spékat v mikrovlnné troubě a kterou vám nabídne řada hobby e-shopů.

Nakonec jsem si ji nekoupila. Naštěstí. Vyzkoušela jsem si ji na jednom z prvních kurzů a bylo to dost zklamání. Osobně ji vůbec nedoporučuji. A teď s odstupem, který mám po letech tvorby fusingem, už vůbec ne. Snad jen pokud si chcete vyrobit omezený počet skleněných kamenů s vysokými náklady v poměru k hodnotě výrobku a nejistým výsledkem.

PROČ?

– Zaprvé byste pro spékání potřebovali ještě samostatnou mikrovlnku, kterou nepoužíváte pro ohřev jídla. Při spékání se totiž mohou z pomocných materiálů uvolňovat látky, které v jídle opravdu mít nechcete.

– Za druhé pícka HotPot má omezenou životnost a vejdou se do ní max. 1 – 3 malé kousky najednou. (má vnitřní průměr 8 nebo 11cm).

– A zatřetí – a to považuji za největší mínus, při spékání skla v mikrovlnce vůbec nemáte šanci ovlivnit výsledek. Nevíte, jak dlouho přesně máte výrobek spékat, aby byl podle vaší představy.

Každá mikrovlnka má jinak nastaveny stupně výkonu a nemůžete ovlivnit teplotu ani tolik důležité pomalé a hlavně řízené chladnutí výrobku, aby nedošlo k prasknutí (teplotní křivku). Je to prostě taková tvorba hop nebo trop.

Malé kousky skla sice nejsou na rychlost chladnutí tak citlivé jako větší výrobky (např. mísy), ale i tak je dodržení chladicí křivky velmi podstatné. Vždyť i vinutkáři (výrobci vinutých perlí) umisťují každý nad kahanem vyrobený korálek do speciálního materiálu pro pomalé chladnutí nebo do speciální dochlazovací pícky. I takto malý kousek skla totiž při příliš rychlém chladnutí v běžné pokojové teplotě praskne.

Pokud to s fusingem myslíte vážně, na HOTPOT pícku zapomeňte, byla by pro vás přinejmenším velkým zklamáním a ztrátou času a materiálu při stylu tvorby „pokus – omyl“.

 

Pec na přání

Já jsem se do fusingu pustila původně hlavně pro možnost vyrobit si speciální plastické prvky pro vkládání do mozaiky. Chtěla jsem komponenty konkrétních tvarů, barev …prostě mozaikovému projektu na míru. 

Proto jsem také po absolvování svého prvního kurzu fusingu a načtení několika knížek hodně brzy začala “nutně potřebovat” vlastní pec. Jenže ta nestojí málo a levnou pícku HOT POT jsem hned na začátku vyloučila.

Normální pořádná fusingová pec byla pro mě v té době něco jako fata morgána. I kdybych sumu potřebnou na její nákup nějak našetřila a dala dohromady, říkala jsem si: copak můžu dát “takový prachy” jen tak do svého koníčka ?!  Jenže já si ji tolik přála…